FreeHry.cz

Zase jednou jsme se řádně zpili do němoty. A jak si tak matně vzpomínáme, tentokrát jsme se rozšoupli víc než obvykle, protože pokud nás paměť neklame, zavázali jsme se k sebevražedné misi. Naše velkohubost a chvastounství nás posílá na hřbitov králů pro část pokladu králů. Jestli tohle přežijeme, asi se dáme na abstinenci... Néééé nedáme, co to plácám bez trochy toho chlastu přeci není dobrodruh dobrodruhem.

Jak s oblibou tvrdí mnoho lidí okolo herní branže, zlatá éra klasických, čtverečkových, nebo chcete-li krokových, dungeonů je za námi. Dnešní hráči obvykle neočekávají vysokou obtížnost, zdlouhavé hraní a složité herní mechanizmy. Hitem jsou rychlé a graficky efektní tituly. Přesto se najde skupina hráčů, kteří nejsou z moderního pojetí kdovíjak odvázaní a hledají něco jiného, něco co zavání silnou herní propracovaností a ideálně i trochou té herní nostalgie. Právě těm dnes servírujeme demoverzi dungeonu Undercroft.

Ač se jedná o demoverzi, přesto se i při ní můžete dosyta vyřádit a užít si mnoho hodin kvalitní zábavy. Pokud se rozhodnete prozkoumat zdejší svět podrobně a kupříkladu si vyzkoušet všechna povolání, či hru jen za jednu postavu, hrací doba se začne počítat i na desítky hodin.

Zdá se, že jsme se pěkně rozparádili a plni spravedlivého opileckého hněvu rozprášili jedné paní její hejno slepic. A co víc, většinu našich finančních rezerv jsme prolili hrdlem těsně před udatnou ztečí na nebohé slípky. Proč si sakra tohle vůbec zapisuju do deníku?

Dungeony, až na výjimky, jako například Stonekeep, obvykle nepřekypovaly realistickou grafikou, standardní cesta spíše vedla formou kreslené grafiky. Nejinak tomu je i v dnes recenzovaném titulu. Přesto, nebo právě proto si hra drží velmi dobrý standard a je vidět cit pro detaily, které dotváří herní kolorit. Každý objekt je zpracován tak, aby bylo zřejmé, co představuje a aby zapadl do celku. Kdo rád 3D zpracování s velkou porcí animací, bude zřejmě zklamán, ale zde prezentovaný styl má něco do sebe, něco co vtahuje do hry, bez nutnosti pozastavovat se nad stylem zobrazení daného objektu. Mnoho dnešních titulů se snaží o realistické zobrazení grafiky, často však přinesou na naše monitory jen nedokvašený polotvar, který se na první pohled tváří fajn, ale při samotném hraní vyvstávají nedodělky, často působící rušivě a mnohdy i odvádějící od samotného hraní. Navíc přílišná realističnost zužuje místo pro fantazii a představivost. Undercroft ničím takovým netrpí, hned od začátku dává najevo, jakou cestou se vydává a co nabídne. Toho se drží a hráč má, díky pečlivé práci autorů po chvilce hraní, možnost se plně věnovat příběhu a požitku z hraní.

Od obrázků přejděme plynule k zvukům. Hudební doprovod se nekoná, a ač by se dalo tvrdit, že by bylo fajn, nějaký zde mít, vlastně mi ani během hraní nechyběl. Nebýt toho že píši tuto recenzi, ani bych si neuvědomil, že zde hudba absentuje. Prim zde hrají vhodně zvolené zvukové efekty, doprovázející vlastní herní akce. Undercroft se tedy opět drží klasiky, například Dungeon Master se bez hudby v klidu obešel, ač tehdy šlo spíše o nutnost absence hudby, něž volbu. Samozřejmě se mezi klasikou najdou i výtečnou hudbou překypující klasiky, jako je například Realms of Arkania, jak první díl Blade of Destiny, tak i druhý díl Star Trail. Hudba však vždy sloužila jen jako doplněk a podkres, nikdy ne jako základ na kterém se staví. Rake in Grass šli myslím tedy vhodnou cestou a absenci hudby jim není proč zazlívat.

Nikdy bych tomu nevěřil, ale sehnat všechny zaběhnuté slepice zpět byl nakonec věru hrdinský úkol. Museli jsme se probojovat skrze podzemí prolezlé zuřivými krysami a v zahradě jednoho z místních nás překvapil a málem pobil červ, velký jak trakař. Dobrá zpráva je, že tím máme všechny resty vůči městu a jeho obyvatelům smazané, až na tu zpropadenou kobku králů. Vydáváme se za město pomoci najít nějakou tetku, či co, alespoň se zase dostaneme na čerstvý vzduch pod širé nebe.

A to už se od technického zázemí pomalu přesouváme k tolik očekávanému hraní a jeho základnímu kameni, ovládání. Naštěstí i zde je vidět, celým počinem prostupující, snaha o lpění na pevných základech tohoto žánru. Rozložení obrazovky je typicky dungeonovské a kdo dungeony hraje, bude se cítit jak ryba ve vodě, kdo se vrhá to zatuchlých kobek poprvé, měl by si nastudovat podrobný manuál. Tvůrci navíc pro notorické odpůrce manuálů zakomponovali přímo do hry několik tipů, které se vám budou hodit zejména ze začátku.

Malinko netypicky je zpracován inventář, který je pro celou skupinu společný, což má však jednu zásadní výhodu, hledáte-li něco, stačí se do něj podívat a nemusíte procházet inventáře jednotlivých postav (není-li ovšem předmět používán některou z postav). Postavy samotné mají ve svém soukromém vybavení jen věci a zbraně, jež mají nasazené, nebo používají. Z obrazovky inventáře se snadno přepnete na dovednosti a vlastnosti postav, seznam úkolů či do menu. V něm je možné ukládat postup do jednoho ze čtyř volných slotů a věřte, že není od věci si svou pozici občas uložit.

Ctěnému hráčstvu je též poskytnuta vymoženost automapingu, skrývající se pod minimapou v pravém horním rohu. Stačí jen kliknout a můžete se zahledět do světa, skrze který se protloukáte. Mapa je přehledná a zobrazuje vše, na co narazíte s tím, že popisky důležitých míst se zobrazují automaticky.

Za tu dobu, co jsme se vydali na hřbitov králů, nás drsný život dobrodruhů dost naučil a podařilo se nám sehnat si i nějaké důstojnější vybavení. Z dříve životu nebezpečného setkání s vlky je vlastně už jen sběr vlčích kůží a my si domýšlivě mysleli, že jsme drsní až na tolik, že nás nic nemůže zaskočit, natož zastavit. Nedávno jsme se bez větší přípravy vypravili zbavit kraj ohnivého démona. Naše blbost nás mohla stát krky, ten spratek nás málem všechny vyřídil. Nemluvě o tom, že nám pěkně dlouho bude dorůstat obočí a vlasy. Jedinej komu se to líbí, je tady náš slovutnej kněz, kterej si stejně furt tu svou lebku holí, na znamení nějaký oucty, či co. Jemu je to jedno, my ostatní si připadáme jak skupinka potulných kejklířů. Ale pravdou je, že je lepší bejt plešatej, než tuhej a jak se zdá, žehem se vyřešil jeden náš drobný problém, zbavili jsme se breberek ve vlasech, vši jim myslím říkaj.

To co ale upoutá hráče nejvíce a doslova jej přibije k monitoru a myši je výtečná hratelnost a propracovaný herní systém. Na hrdinskou dráhu se můžete vydat jak v počtu čtyř, tak i jednoho, ale více než jinde zde platí, že špatně zvolená skupina dlouho nevydrží a brzy skončí na jídelníčku některého z monster. Jak tato volba, tak výběr povolání a zaměření postavy je na hráči. Za tímto účelem je vhodné alespoň zběžně nastudovat manuál.

Co by to bylo za dungeon bez řádných bitek. V soubojích se zde vyřádí snad všichni. Jsou tahové, kdy nejdříve si své odbude jedna strana a pak zase na oplátku ta druhá. Vzduchem sviští magie i údery, aktivují se zvláštní dovednosti a v míře vrchovaté se pijí lahvičky. Trochu té správné strategie sem přinese možnost aktivovat obranný mód, v němž je dotyčný kryt ostatními a nepřátelé na něj mohou jen útoky z dálky. S rostoucí zkušeností postav a lepší výbavou se rozšiřuje záběr možností použitelných při boji. V kombinaci s roztodivnými monstry s jejich dovednostmi zde není prostor pro stereotyp.

Co říci o titulu ještě pro doplnění komplexnosti pohledu a nenudit. Třeba, že procházení zatuchlých podzemí se samo sebou neobejde bez nepřátel, pastí a logických hádanek. Všeho toho se zde k hráči dostane v míře vrchovaté, dobře promíchané v lahodící formě. Během putování narazíte na rozličná prostředí od vesnic, přes města, až po lesy, kobky, prostě variabilita je velká. Předmětů a úkolů je dostatek a tak je možné stále dumat nad tím, do které vlastnosti příště přidat body, aby mohl tuhle sekeru používat tenhle a jestli se vyplatí dát náramek tomu, či jinému.

Nic není dokonalé a tak i Undercroft nabídne jeden zásadní mínus, jemuž se hráč musí postavit čelem. Jedná se o fakt, že jde o demoverzi, která končí rafinovaně přesně ve chvíli, kdy se řádně rozehrajete a dostanete do pařanské nálady. Už je pak na každém z nás, zda tento neduh překlene rázným úderem kreditní karty o stůl, či se smíří s demoverzním zážitkem.

Další město, další obchody a další lidé s jejich problémy, které jim za tučný peníz rádi vyřešíme. Jak se zdá, naše cesta za pokladem králů nebude tak přímočará, jak se ze začátku zdálo. Možná to je dobře, když si představím, že bychom se vybaveni jen násadami od košťat s rezavejma dýkama vydali na nemrtváky. Běhá mi až mráz po zádech z představy, jak by nás rozcupovali na kusy. Naivní začátky dobrodruhů často končí právě ve spárech monster, na něž nebyli připraveni. Snad tak nedopadneme a jednoho dne si vyzvedneme v hospodě, kde začali naše patálie přislíbenou tučnou odměnu.

Tam kde Dungeon Master stanovil směr i pojmenoval žánr a Lands of Lore přinesl silný dějový příběh, navazuje Undercroft. Pokračuje v silné tradici a přináší hráčům tohoto typu her jasnou zprávu, že zprávy o smrti klasických dungeonů byly při nejmenším přehnané. Neváhejte a ponořte se do světa plného monster a kobek, které čekají na své prozkoumání.

• + Hratelnost
• + Klasický dungeon
• + Propracovanost
• + Zpracování
• + Grafika
• + Detailní manuál a tutoriál
• + Říkal jsem už KLASICKÝ DUNGEON?

• - Jen demoverze