GhettOut - jaký je život v ghettu?

10. 7. 2008 > Magazín > Téma

Dnes jsme se rozhodli představit vám jeden zajímavý projekt z českých luhů a hájů. Před nedávnem vydala společnost Tady a Teď hru s názvem GhettOut a protože nás tento projekt zaujal, rozhodli jsme se mu pořádně podívat na zoubek.

O společnosti

Jelikož nepředpokládáme, že by někdo z vás měl o společnosti Tady a Teď, o. p. s. nějaké povědomí, uvedeme vás od obrazu. Tady a Teď, o.p.s. se věnuje práci s rodinami i jednotlivci, co se pohybují až na samém okraji společnosti. Týká se to především lidí, žijících v sociálně vyloučených lokalitách, kde se to jen hemží nezaměstnanými, kriminálními živly, nebo třeba feťáky. Sami jistě uznáte, jak jsou tito lidé od zbytku populace znevýhodnění, proto se organizace snaží seč může, aby jim alespoň trochu pomohla a „nakopla“ je k překonání svého handicapu. Konkrétně se snaží rozvíjet komunikační a sociální dovednosti dětí, které v podobném prostředí vyrůstají a také podporují a motivují jejich rodiče, aby jim poskytli dostatečné vzdělání. Bohužel, krutou ránou pro tyto lidi je také fakt, že úředníci se k nim staví poněkud skepticky, přičemž někdy může situace vyústit až do diskriminace. Na druhou stranu se však poslední dobou stává – především v romských komunitách -, že tuto pomoc zneužívají k vlastnímu prospěchu, zatímco ti, kteří by ji potřebovali o ni přichází.

 

Kromě toho se Tady a Teď zabývá tvorbou her, jež mají být jakýmsi didaktickým nástrojem ve vzdělávání.

 

Kromě toho se Tady a Teď zabývá tvorbou her, jež mají být jakýmsi didaktickým nástrojem ve vzdělávání. Nejprve šlo o hry deskové, z nichž asi neznámější je „Cesta z Ghetta“, kterou společnost vytvořila ve spolupráci s organizací Člověk v tísni. Hra reálně stimuluje život až 80 tisíc lidí v chudinských lokalitách (nebo-li sociálních ghettech). Na začátku roku 2007 však došlo k přesídlení z deskových her na pole těch počítačových. Protože k počítačovým hrám se ubírá stále více mladých, je to zcela logický krok. A tak se začaly rodit plány na titul GhettOut.

Práce na hře započaly ještě v březnu téhož roku a po třinácti měsících vývoje byla konečně vypuštěna do světa. GhettOut se zaměřuje na již zmíněnou problematiku života v sociálních ghettech. Cílem projektu je porozumět lidem, kteří zde žijí, pochopit jejich problémy a ukázat, jak složitými situacemi tito lidé častokrát musejí procházet. Měkké, ale především tvrdé drogy, prakticky nulová možnost vzdělání, kriminalita, existenční nejistota, nuzné finance v mnoha případech pramenící jen ze sociálních dávek – to vše je denním chlebem obyvatel těchto ghett. Z titulu se pak stává jakousi simulací života v sociálních ghettech. Právě kvůli své poučnosti bude hra propagována na školách. A ačkoli možná dost z vás zatím ke hře zaujímá negativní postoj, vězte, že to není až tak marné.

GhettOut

Děj hry se odehrává ve městě s prazvláštním jménem Vybydlov. Po krátkém intru, kde se dozvíte, že vám za měsíc přijdou zdemolovat byt, manželka vás tlačí ke koupit nový, přitom vy máte v kapse sotva pár set korun jste vrhnuti přímo do kruté (virtuální)reality. A vůbec, více o hře vám poví hlavní její hlavní postava, jakýsi opilý a neupravený chlapík v zelené košili.

Co teď? Práce žádná, peníze žádné a jestli to takhle půjde dál, tak i domov žádný.

 

„Moje první kroky směřovaly do banky. Chtěl jsem si tam zažádat o hypotéku na byt, nebo třeba jen obyčejnou půjčku. Víte co mi řekli? Že nejprve musím nastoupit do výkonu práce a i když už nějakou budu mít, musím nějaký čas počkat, až uplyne zkušební lhůta. Trošku mě to naštvalo, ale co, hlavně když budou prachy. Plný elánu jsem se vydal na Úřad práce. Dali mi na výběr z dlouhodobého zaměstnání a jednorázové brigády. Jenže už tady se objevilo první úskalí – u první možnosti chce zaměstnavatel v drtivé většině případů buďto řidičský průkaz, zdravotní průkaz nebo jakýkoli jiný průkaz, který by o hezkých pár korun odlehčil mé (už tak dost hubené) peněžence. Přijatelnější se tak stávají brigády, jenže ouha, další problém. Na potřebný byt bych za avizovanou dobu nenašetřil ani kdybych se snažil sebevíc. Co teď? Práce žádná, peníze žádné a jestli to takhle půjde dál, tak i domov žádný. Tak snad aby šel člověk na jedno, ne? Mimo to, že v hospodě občas najdu svoje kamarády, kteří pro mě občas mají práci nebo peníze na půjčení, tak si tady můžu zahrát na automatech. Přiznávám se, že už jsem to párkrát zkoušel, přeci jen, výhry jsou lákavé. Bohužel jsem pak vždycky prohrál nejmíň desetkrát více, než činila moje výhra na začátku. Zkrátka jako ve skutečnosti... Tentokrát mě hospodský okamžitě vyhnal protože měl prý úplně plno. Houby plno, nemá mě rád, tak je to.

Když jsem takhle večer přišel zklamaný domů a zapnul televizi, tu jedinou jsem si nechal, jinak šlo ostatní vybavení bytu do zastavárny, uviděl jsem na obrazovce svou spásu jménem Rychlý prachy. Na druhý den mé první kroky směřovaly do sídla společnosti. Tam mi s úsměvem na rtech nabídli půjčku od deseti do třiceti tisíc, přičemž svůj dluh bych splácel v několika měsíčních splátkách. S radostí jsem si mnul ruce, jaká výhodná nabídka to byla a hned jsem běžel sehnat ty zatracený průkazy. Potom jsem zamířil na Úřad práce pro nějaký ten džob. U vchodu mi do očí padl nápis právnické kanceláře, kam jsem po krátkém přemýšlení vstoupil. Za nemalý peněžitý obnos mi právník zajistil prodloužení demoliční lhůty o celé tři měsíce. Všechno konečně vypadalo, podle mých představ.

Práce, hospoda, domov, práce, hospoda, domov. A další měsíc byl za mnou.

 

Další den ráno mi však úsměv zamrzl na rtech. Přišel účet za celý uplynulý měsíc a protože většina mých úspor včera padla, ocitl jsem se v nemilé situaci. Po tomto nepříjemném probuzení jsem konečně šel do práce, moc času mi pak nezůstalo, ale zato jsem měl peníze. Práce, hospoda, domov, práce, hospoda, domov. A další měsíc byl za mnou. Peníze mi skoro vůbec nestačily. A bylo na čase začít platit moji „výhodnou “půjčku... Pánové z Rychlých prachů si toho očividně byli vědomi také, a tak ke mně poslali exekutora, který mi vzal i ty ostatní zbytky peněz. Do toho všeho se ozval bratranec, že pořádá křtiny, tak ať přijedu.Dřív bych klidně přijel, to jsem měl peněz dost, ale teď... Tady nastává další kámen úrazu. Moji příbuzní mají prsty snad všude. Stačí abych se jim jednou znechutil a celé město na mě plivalo. Takže bych se od nikoho nedočkal žádné pomoci.

Zoufalé činy si žádají zoufalé řešení. Nakonec jsem se obětoval a prodal televizi do zastavárny. Zaměstnalo mě to natolik, že jsem nestihl jít do práce. Druhý den mě pak zcela po zásluze čekal vyhazov a tím i konec výplaty. Člověk se snaží, dře až do úmoru, chová se slušně, všem pomáhá a co z toho nakonec má? Nic. V návalu žalu jsem se vydal do hospody, opít se, jak zákon káže. Opět následovalo hraní na automatu, po němž mi všechny kapsy zůstaly prázdné. Díky Bohu za sociální dávky. Po vyúčtování minulého měsíce se však opět rozletěly dveře, v nichž se objevila postava exekutora.Chytnul mě za límec, vzal peníze a příště si prý přijde pro další. Zcela zdrcen jsem zamířil do banky, kde mi řekli, že můj učet zeje prázdnotou. Mou poslední záchranou byl hospodský tvrďák Vasil. Půjčil mi dvacet tisíc, ale do měsíce jsem měl vrátit pětadvacet.

Takže další peníze i čas byly v trapu...

 

Celé další dva týdny jsem se všemožně snažil získat peníze, avšak víceméně bez úspěchu. Sem tam se mi povedlo narazit na dobře placenou brigádu, nebo kšeftíky jednoho kamaráda, nicméně potom se zase ozvali příbuzní, abych přijel na křtiny/oslavy či s nimi jen poklábosil. Takže další peníze i čas byly v trapu.

Na konec měsíce jsem čekal se strachem. Exekutor požadoval stále větší částku, Vasil by svých pětadvacet tisíc také rád viděl, už nebylo co jíst, živil jsem se zbytky z popelnic a navíc už za dva měsíce měla nastoupit demoliční četa. Po cestě z hospody domů (kde zmizela nemalá částka v útrobách automatu) se mi do cesty připletl kamarád Tonda z účňáku, který mi nabídl trochu koksu. A tím začala má závislost na drogách. Potřeboval jsem stále větší a dražší dávky, jinak mi bylo strašně špatně. Větší dávky si však žádaly více peněz, takže se sen o vlastním bytě na míle vzdaloval.


Spadl jsem do toho až po uši. Práci jsem se už ani nesnažil najít, celý den se jen tak poflakoval po městě, chodil pít do hospody, hrát na automatech, denně si huntoval tělo drogami, aby byl svět veselejší. Ale každé další probuzení už tak veselé nebylo. Ráno byl můj organismus ještě při smyslech a plně si uvědomoval, v jak zoufalé situaci se nacházím. Jednoho dne jsem se rozhodl to změnit. Předsevzal jsem si, že se už drog nikdy v životě nedotknu, automaty budu hrát je v případech nejvyšší nouze a konečně si, proboha, najdu práci. Šlo to těžko, hlavně zpočátku, nakonec se však povedlo. Musel jsem sebrat všechny svoje síly a maximálně se přemáhat, abych zase nespadl do drog. Moji staří kamarádi dealeři mi nabízeli nové zboží, nicméně já vždy odmítl. Namísto toho moje kroky směřovaly k lékaři na odvykací léčení. Ačkoli práce bylo hodně a času málo, nevzdával jsem se. Každé ráno jsem vstal a šel vydělávat. A když nestačilo ani to, neváhal jsem využít možnosti rychlého výdělku pomocí brigády. Konečně se mi povedlo něco naspořit, ba co víc, splatil jsem u Vasila dluh.Všechno bylo OK, když v tom tu zase bylo měsíční vyúčtování a s ním i exekutor, jenže se vám neštítil vzít dvacet z vašich jedenadvaceti tisíc korun. Už, už se mi hlavou hnaly myšlenky o sebevraždě, dokonce jsem zase málem spadl do drog, jen vůle mi zadržela ruku. Ostatně, z dluhu mi zbývalo zaplatit jen asi pět tisíc, což za tu snahu stálo.


Jestli se z toho všeho nevyhrabu teď, tak už nikdy. Jelikož se blíží konec měsíce a tím pádem i další exekutorova návštěva, rozhodl jsem se jít za Vasilem, aby mi půjčil dalších dvacet tisíc. Díky nim jsem splatil dluh společnosti Rychlé prachy a navíc se mi dostalo výhry v automatech ve výši deseti tisíc. Posléze jsem Vasilovi dal těch 25 000 a chtěl začít s čistým štítem. Jenže ráno mě probudil podivný rachotivý zvuk a všechno kolem se třáslo. V celém tom šílenství mi úplně vypadlo, že se kvapem blíží demolice.... “

GhettOut se dá označit za podařilý a hlavně poučný projekt, který by si měl každý povinně alespoň vyzkoušet.

 

GhettOut je zkrátka simulace se vším všudy. Vlastně by se dalo říct, že se jedná o takové malé a hodně osekané The Sims. Staráte se o svou postavu, prodíráte se mnohými úskalími a občas dojde i na nějakou tu zábavu. Ve Vybydlově se vše odehrává na tahy. Každý týden dostanete určitý počet tahů, s nimiž si prostě musíte vystačit. Grafická stránka příliš nezaujme, ale hudební doprovod by to mohl napravit. Kromě hiphopových skladeb se můžete těšit i na hlas známého českého herce Tomáše Hanáka, jenž propůjčil svůj hlas hlavní postavě. Samozřejmě nemůžete čekat divy, přesto se však GhettOut dá označit za podařilý a hlavně poučný projekt, který by si měl každý povinně alespoň vyzkoušet.


Autor: Kristýna Nováková

  • Demoverze - Demoverze je „zkušební“ verze programu, která má v porovnání s plnou verzí omezenou škálu funkcí, je však zcela zdarma a povětšinou i bez přímých časových omezeních atd.

pocitadlo